Proč byste se měli konečně přestat bát jít do posilovny?
To, proč bychom měli všichni cvičit, jsme si už řekli. Takže jste možná rozhodnuti, že se cvičením skutečně začnete. Možná si říkáte, že raději začnete doma a pak až to budete umět, anebo když vám cvičení doma už nebude stačit, vydáte se do posilovny.
Mám, nemám, mám…
Někdo skočí do cvičení v posilovně po hlavě, jiný se bojí. Takový člověk je jako Popelka. Vzpomínáte si nádhernou Libušku Šafránkovou, když stála před zámkem a počítala mám, nemám, mám, nemám, MÁM! a Jurášek ji pak utvrdil v tom, že skutečně má?
Buďte jako Popelka
Buďte jako Popelka a do posilovny běžte. Popelčino rozhodnutí se vážně vyplatilo, bál stál za to, všichni na ni koukali, jak je krásná a tajemná a princ se do jejích očí ihned zamiloval. Netrvalo to dlouho a už si to ta drzá holka, pískle, lukostřelec a tajemná princezna v jedné osobě cválala na svém bílém Juráškovi vedle prince.
Nechci, aby tam na mě všichni čuměli
Říkáte si, že nechcete být jako Popelka? Nechcete, aby po vás každý koukal? Aby všichni ti fitnessáci a fitnessačky čekali na to, až přešlápnete a na běžícím páse si namelete nos? Aby se vám všichni mohli smát? Máte strach, že se všichni budou při všem tom poskakování dívat na vaše třepotající se obr stehna a špeky na břiše? Vážně si myslíte, že všichni ti lidi chodí do posilovny jenom proto, aby si mohli honit ego a porovnávat se s vaší nedokonalou postavou?
Tu a tam se nějaký blb najde, ale je vždy v menšině
Stejně tak jako se v každé síťce s bramborami najde alespoň jedna shnilá brambora, je to tak i s lidmi z fitka. Samozřejmě, že se mezi všemi těmi lidmi někdo takový najde, bylo by divné, kdyby ne. Cvičící lidi ve fitku lze vážně přirovnat k síťovce brambor. V takovém společenství brambor se skutečně sejde hodně druhů. Malé, velké, tenké a dlouhé, velké a kulaté, hrbolaté, hladké, ve tvaru srdíčka, od hlíny a pak nějaké ty shnilé.
Co uděláte s těmi špatnými bramborami? Co asi, vyhodíte je. Zbytek brambor pak pokrájíte na kostičky, uvaříte ve slupce anebo z nich třeba uděláte bramborovou kaši. Ať už jsou jakékoli, pokrájené vypadají stejně a v bramborové kaši rozhodně už vůbec nepoznáte, která měla jaký tvar. Co tím chci vlastně říct?
Snadno splynete s ostatními
Jakmile přijdete do fitka a rozkoukáte se, brzy uvidíte, že nikoho vlastně ani moc nezajímáte, pokud dojdete do velkého fitka ve velkém městě, lidé ani nepostřehnou, že mezi ně začal chodit někdo nový. Je to stejná anonymita jako v tom městě. Pokud však začnete chodit do komornějšího fitka, kde každý každého zná alespoň od vidění, stálí členové si nejspíše všimnou, že mezi ně přibyl někdo nový, ale brzy splynete s ostatními. Budete jednou bramborovou kostkou, budete součástí té bramborové kaše.
Normální je být normální
Ano, postavou budete sice všichni odlišní, ale budete na stejné vlně, v jednom hrnci brambor. Najednou vám bude jedno, že vedle vás v zrcadle stojí kluk, který vyhrává jednu soutěž za druhou, protože on se, světe div se, netváří jako namachrovaný blbeček, ale úplně normálně. Normální je být normální, jenomže v dnešním světě nám normální bohužel přijde nenormální. To je paradox, že ano?
Jednou jste nahoře, podruhé dole
Člověk je jednou nahoře a jednou dole. Každý normální člověk si uvědomuje, že nelze být pořád jenom nahoře a stejně tak vy, pokud máte nadváhu anebo jste nespokojeni s nějakou částí těla, můžete vsadit na to, že pokud budete skutečně poctivě cvičit a dodržovat stravu, nebudete pořád dole, ale půjdete také nahoru.
Co když se po vás někdo ve fitku opravdu dívá?
A pokud se přeci jen po vás někdo ve fitku dívá, nemějte z toho komplex, nestahujte si triko dolů a neschovávejte se za sloup. Může tomu tak být hned z několika důvodů.
- Možná se tomu dotyčnému prostě jen líbíte anebo se mu líbí vaše oblečení.
- Možná jen koukáním po lidech takový člověk zabíjí čas. Nejednoho totiž po čase omrzí sledovat, kolik kilometrů uběhl anebo kolik času mu na páse ještě zbývá.
- Možná velmi špatně cvičíte a dotyčný koukající má spíše strach, že si něco uděláte.
Nikdo nemá patent na správné cvičení
K tomu poslednímu se hodí menší vysvětlení. Nikdo tam z těch lidí nemá pravděpodobně patent na správné cvičení. To se nedá říci ani o trenérovi, který se neustále vzdělává, protože s novými a novými vědomostmi a praxí přichází na to, že to, co udělal před rokem, by dnes udělal jinak. A stejně tak to nelze říct o tom klukovi, který vyhrává soutěže. Člověk může cvičit nesprávně a mít ve vašich očích dokonalou postavu a může také cvičit relativně správně, ale neřekli byste to do něj, protože tak na první pohled nevypadá.
To, že někdo chodí denně do fitka, z něj odborníka nedělá
Je dobré tedy mít na paměti, že když někdo chodí do fitka, neznamená to ještě, že cvičení rozumí a že má právo posuzovat vás, zda cvičíte správně anebo ne. Pokud by tito lidé cvičili správně, neslyšeli byste od nich týden co týden, že je bolí bedra z mrtvol. Pokud člověka pobolívají bedra z mrtvých tahů po maximálkách, není na tom nic divného, ale pokud je bolí pokaždé anebo týden co týden tahají maximálky, značí to jediné, a to, že cvičení nerozumí a brzy si nejen záda odrovnají.
Proč nečekat na to, až to budete umět?
Každý má svou cestu a nejlepší je vyšlapat si ji sám, ale ne za cenu zranění. Cvičení by nemělo bolet, mělo by vás v prvé řadě těšit. A také by vám váš běžný život mělo usnadňovat, ne znesnadňovat. Takže nečekejte na to, až to budete „umět“, to byste se tam také nemuseli dostat nikdy. Nečekejte ani na to, až vám to doma přestane stačit. Spíše než stačit vás to totiž přestane bavit.